V posledním dropu PageNotFound vyšel fakt výborněj článek od Adély Svadby. Jeho obsah je jen pro členy a členky klubu (kterými byste se taky měli stát), takže celej vám ho sem slepičit nebudu, ale tak už z perexu je asi jasné, o čem pojednává:

“Budík zvoní přesně v 6:30. Jedním stisknutím jej vypnu, ale mobil neodkládám. Pročítám zprávy, které přišly, když jsem už spala. Co kdo dělal za těch osm hodin? Co se stalo ve světě? Jaké bude dnes počasí? To všechno (a bohužel i mnohem víc) vím půl hodiny po probuzení, kdy si jednou rukou míchám ovesnou kaši a druhou scrolluju.”

— Adéla Svadba: V hlavě mám otevřených sedmnáct záložek a film je moc velký závazek @PageNotFound

Fenomény brain rotu, adiktivních algoritmů, neschopnosti se na cokoli déle soustředit a nutkavé potřeby neustále přepínat mezi 30 aplikacemi. A ačkoli já sám su o pár prezidentských mandátů starší než autorka, s potížemi v něm popsanými jsem až příliš souzněl. A podobně jako autorka jsem nenašel příliš úspěchu s meditacema, majndfulnejsama a digidetoxama. Pokud tahle cesta pro vás funguuje, asi dál číst nemusíte. Keep doing the good work.

Co na tomhle přístupu sere mě osobně? Zdá se mi (a ROZHODNĚ je to moje naprosto originální myšlenka a ne jen sprosté oprásknutí jednoho paragrafu z nové knihy Jasona Pargina, s jejíž recenzí ROZHODNĚ nejsem skoro měsíc po dedlajnu), že jde tak trošičku úplně nesmyslným směrem.  Kromě problémů s pozorností, o kterých paní Svadba píše, je, pokud vim, obrovským problémem současnosti i chronická osamělost. Paradoxní situace, kde za den sice interagujeme třeba se sedmdesáti i více lidmi a přesto máme hluboký niterný pocit, že jsme na všechno úplně sami. Že máme sice 300 followerů a 500 followees, but we still somehow lack companionship. A jaká je odpověď self-help pop-psychologie? Potřebujete být víc sami. Meditujte. Sami. Mindfulujte. Sami. Choďte běhat. Sami. Choďte do přírody. Sami.

Vůbec nic proti těmhle věcem jako takovým. Naopak jsou valid as fuck. Jenže člověk je mimo jiné sociální zvíře. Potřebuje smečku. Rozdíl mezi introvertem a extravertem není v tom, že by introvert nepotřeboval kolem sebe lidi. Rozdíl je v tom, že extravert se cítí lépe ve větší, hlučnější bandě, zatímco introvert si radši sedne nebo se projde s jedním velmi blízkým člověkem a buď si dá hlubší rozhovor, nebo spolu klidně budou mlčet.

A ano, smartphone a internet se za poslední dekádu staly naprostými zrůdami. Pod vší tou zrůdností jsou to ale stále nástroje pro mezilidskou komunikaci. A já si nemyslim, že to, co nás zachrání, je komunikovat míň. Myslim, že je potřeba komunikovat líp.

A teď ze sebe nechci já dělat gurua a rovnou řeknu, že tohle jednak není pro každého, jednak to není samospásné, ani dokonalé. Ale v posledním roce jsem přece jen našel způsob, díky kterému se alespoň občas dokážu nadechnout. Díky kterému aspoň občas přijedu ráno do práce bez hlavy jako balón. Díky kterému alespoň si občas ani nevšimnu, že jsem mobil za poslední čtyři hodiny nevytáhl z kapsy.

A nešlo o nic převratného. Prostě jsem to, co jsem dřív hledal na nekonečných algoritmických feedech a kanonádách notifikací, začal hledat pomocí starších technologií. Tedy technologií, které buďto vznikly před nekonečným feedem, nebo jsou sice nové, ale svým fungováním poplatné staším způsobům.

A právě mi došlo, že už jsem přes 500 slov. Pokud zápolíte s pozorností, buďto už nečtete, nebo posledních 200 slov fakt plivete krev. Že by to možná nebylo od věci to rozdělit na víc epizod.

Abych ale nepřispíval k engagement-bait cliffhanger toxicitě, rovnou sem v bodech hodim seznam věcí, o kterejch budu psát, ať můžete být zklamaný hned.

• rozhlas (ano, vážně)
• RSS
• chronologický socky
• alternativní appky na podcasty, streaming, messaging a další věci, co už děláte
  • Pozor, tady bude více “ale”, takže následující seznam berte jenom jako disclosure, ne nezbytně endorsement. Řadim je od nejméně sporné po nejspornější:
    • AntennaPod
    • Kodi
    • Beeper
    • Everand